Loupak.cz - Vtipy

Co vznikne, když se dá na Somálce pětikoruna?
Hřebík s velkou hlavičkou.

„Tak co, Grossman, byli v Tarnopoli? A co je tam nového?”
„Nového? Nic. Jenom tam štěkal pes.”
„A proč?”
„Protože se tam seběhlo mnoho lidí.”
„A co tam ti lidé dělali?”
„Dívali se, jak policie odvádí tvého bratra.”
„Že odvedli mého bratra? A pročpak?”
„Falšoval prý směnky.”
„Směnky falšoval? Ale to přece není nic nového.”
„No vždyť jim říkám, že v Tarnopoli není nic nového!”

Ivan s Voloďou opravují žumpu. Ivan vleze mezi hovna a volá: „Podej mi klíč.”
Voloďa mu ho podá, Ivan se nadechne, ponoří se dolů, vynoří se, řekne si o jiný klíč, zase se ponoří a takhle se to opakuje asi třikrát. Pak Ivan vyleze, všechno z něj kape, zapálí si cigáro a povídá: „Vidíš, Voloďo. Kdyby ses líp učil, nemusel bys jenom podávat klíče!”

Na Západě: „Čau Johny, čím si teď vyděláváš?”
„Obchoduji s otroky.”
„A co od tebe kupují?”

Kohn otevírá nový obchod a nad dveře pověsí nápis: „ČERSTVÉ RYBY PRODEJ ZDE DENNĚ.”
Ještě než sleze ze žebříku, se objeví první kibic.
„Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?” povídá kibic.
„Copak se jim nelíbí?” odvětí na to Kohn.
„ČERSTVÉ, koho by napadlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít.”
Kohn uzná, že to je pravda, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje: „PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo.”
„Mají pravdu.”
A tak Kohn zamaluje i slovo PRODEJ.
„ZDE, to je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti.”
A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE.
„Pak to DENNĚ, Kohn, je to chytrý, jestli jsou ty ryby vopravdu čerstvý...”
Kohn tedy zamaluje i slovo DENNĚ. Z nápisu zbylo jen slovo RYBY. Za chvilku přijde další kibic. Povídá: „Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?”
Kohn: „Co se jim nelíbí?”
„Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů.”

Na nádraží potká Goldberg Ginsberga: „Kouknou, Ginsberg, často jich vídám v klubu a synagóze a oni se mě nikdy nezeptaj, jak mi jdou kšefty.”
Ginsberg chvilku přemítá a pak se zeptá: „No, Goldberg, a jak jim teda jdou kšefty?”
„Ani se neptaj,” odvětí Goldberg.

Přijde se Žid poradit za svým rabínem a svěřuje se mu: „Moje dcera se chce vdávat, ale otec ženicha požaduje deset tisíc věna! A ty já nemám. Mám jenom pět tisíc. Co mám dělat?”
„Já ti poradím,” povídá rabín. „Vem těch pět tisíc a zrcadlo, běž za otcem toho ženicha, ukaž mu je před zrcadlem a řekni: Tady je těch deset tisíc.”
„No jó,” namítne Žid, „ale já mám těch pět tisíc v tom zrcadle!”

„Mami, jsem Rus nebo Žid?”
„Samozřejmě Rus.”
„Tati, jsem Rus nebo Žid?”
„Samozřejmě Žid.”
„Venku totiž stojí kolo a já nevím, jestli ho mám ukrást nebo prodat.”

„Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce, co i oni mi přejou...”
„No prosím, Kohn, už zase začínaj...”

Jaká je nejtenčí kniha na světě?
Cikánský zákoník práce.